Odkdy se hudba soudí dle počtu shlédnutí?

5. června 2013 v 21:58 | Elizabeth
Vlastně je to docela nedávno, co jsem se hádala se spolužákem o tom, co vlastně náš milovaný Justínek udělal tak zajímavého, tak lidstvu prospěšného, že bych ho teď měla uznávat jako nějakého dalšího boha. A co by se teprve stalo, kdybych odsuzovala jeho hudbu!!! Vždyť co jsem dokázala já a co dokázal on??? Ale tenhle článek nebude o nadávání na hojnou skupinu Beliebrů nebo Directionerů... Se stejným spolužákem jsem se totiž hádala i při příležitosti pouštění našich oblíbených písniček při angličtině... Tuším, že jsem do vyhledávače na Youtube zadávala nějakou pecku od Metallicy, kterou jsem u spolužáků bohužel moc nepochodila. Hudební vkus jsem jim ale nevyvracela, mě se to líbí a ať každý mele hubou jak chce. Tenhle hudební ,,rival'' se ale ozval s argumentem, který byl naprosto nečekaný a mozek vyvracející: ,,Co to má jako být? Vždyť to má jen 10 milionů shlédnutí! Jak to můžeš poslouchat?!''


Tímhle mi docela brutálně vyrazil dech. Copak já mám potřebu poslouchat písničky podle počtu shlédnutí na Youtube? Podle počtu ,,lajků''? Nebo snad ještě lépe podle toho, jestli to vidělo víc píseň uznávajících metlošů nebo hoperů bez jakéhokoli vkusu? Jestli je to teď nějaká móda, tak to se vážně omlouvám, ale já se jí neřídím. Vždycky jsem poslouchala a vždycky budu poslouchat písničky výhradně kvůli tomu, že mají něco do sebe, mají pěkný rytmus, duši hladivá slova a hlavně kvůli tomu, že se budou jevit jako HUDBA.


Něco podobného, rovněž s již zmiňovaným spolužákem, jsem zažila minulý pátek, kdy jsme měli ve škole den dětí a naše třída se po chodbách ploužila v převlecích Pána prstenů. Angličtinář, který má dle mého velmi dobrý hudební vkus (shodnu se s ním třeba na U2, Celtice a jim podobných) a rovněž umí hudbou navodit tu správnou atmosféru, pustil místo jakéhosi Majka Spirita (či co to mělo být) May it be od Enyi, což je mimochodem má velmi oblíbená písnička, ať už po hudební stránce, nebo jednoduše kvůli tomu, že od pěti let mám slabost jak pro Tolkienovy knihy, tak pro jejich filmové zpracování. Proto mě při mém kulturním prožitku z oblíbené písničky docela štvalo poslouchat věty typu: ,,Ta než to dozpívá tak chcípne...'' nebo: ,,Vždyť u toho ječí jak polomrtvej potkan!''... Normálně bych se u toho zasmála, ale on to myslel naprosto vážně. Takže jsme si vyměnili pár ostřelších i jemnějších slov... Přičemž já jsem na něj křičela, že citovat něco, co se ani nerýmuje, do mikrofonu, zvládne každý debil, zatímco on do mě hustil, že ať by zmiňované nerýmované citace byly jak moc debilní, pořád by bylo lepší poslouchat je než polochcíplou ženskou vjekající do mikrofonu jakýsi protáhlý text.


Dobře, pro příště už budu čekat, s čím se na mě můj milý Lukáš vytasí... nebo spíš nebudu pouštět svoje oblíbené písničky publiku zvanému 7.A.
A rovněž se musím zmínit o hádkách s ostatním osazenstvem zmiňovaného publika, kteří mi kritizovali Tarju Turunen, Ozzyho Osbourna, Jimiho Hendrixe, Nirvanu nebo Jarka Nohavicu.

Jděte se vycpat, hopeři a jim podobná individua!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama