Neviditelný stín

9. února 2013 v 10:59 | Elizabeth
...aneb báseň složená po ne zrovna příjemné a záviděníhodné situaci a životní zkušenosti, která mě neskutečně mrzí a bude mě mrzet do konce života... Ovšem říká se, že všechno hezké musí jednou skončit. A jak už jsem psala včera, z vlastního zoufalství už netuším, jakou kartou mám začít stavět svůj domeček z karet. Vlastně se mi už ani nechce ho stavět, protože vím, že vítr jej za chvíli zase sfoukne...


Všechny city chřadnou,
život zdá se býti ztracený.
Jsi tu stále se mnou
avšak na kilometry vzdálený.

Ty jsi byl mnou a já byla Tebou,
jak plamen svíčky - v nic se jednou promění,
a když Tě potom ruce zebou
přijde chlad namísto spálení.

Neobjímáš ani nelíbáš,
srdce máš žalem sevřené,
do očí se mi nepodíváš
a sám je máš stále zavřené.

Co za řasami se Ti skrývá?
Kam poděl se plamen z očí tvých?
Jisker jeho už ubývá,
už není ani jedna z nich.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama